Hurá, v sobotu přes nepříznivé předpovědi počasí nepršelo, co víc, ustal-li studený vítr z východu, bylo docela hezky. Tak akorát na náš plánovaný cyklozávod. Na startu se nakonec sešlo celkem 58 závodníků, z toho 18 dětí a 40 dospělých. Zabředneme-li do statistik, tak nejmladší účastník na vlastním kole byli Elenka a Štěpán – 5 let, nejstarší pak starostka Stáňa (věk se nesděluje). Počáteční nervozita byla velká, málokdo věděl, kam letošní ročník směřuje a jak bude trať náročná. Obavy ale byly jako obvykle zbytečné. Připravili jsme překrásnou trasu naším okolím, která v celkovém součtu kilometrů nepřekročila číslo 30, měřila něco málo přes 28 km. Velkým plusem celé tratě bylo zejména to, že vedla mimo hlavní silnice, tedy jen po vedlejších nebo lesních či polních cestách. Trať vhodná pro děti a jejich rodiče, až na ty kopce, ale to bychom nemohli bydlet tam, kde bydlíme. Navíc z kopců jsou překrásné vyhlídky a není lepšího pocitu štěstí na kole, než pokořit nějaký ten kopec. Start ve 12.00 proběhl podle plánu a borci se čile vydali na vyznačenou trať, která vedla od klubovny lesem na Přibyslav, dále po turistických značkách až do Lázní Bělohradu, pro mnohé bylo překvapením, jakže je ten Bělohrad vlastně blízko. K 1. kontrolní bodu v restauraci Pod Hůrou tak nebylo téměř potřeba šlápnout do pedálů, trať vedla převážně z kopce nebo po rovině. Další úsek byl také velmi příjemný, neboť vedl po levém břehu Javorky skrz celý Bělohrad a velmi příjemnou cyklostezkou jsme se dostali až na kopeček Byšička, pak ještě kousek po louce, lesem k rybníčku a pak následovalo jediných 500 m po hlavní silnici k druhému kontrolnímu bodu – Tetín, hospoda Dupačka. Tady bylo třeba nabrat sil a tekutin, před námi bylo stoupání. Nelekl se nikdo a všichni řádně občerstveni vesele stoupali k vesnici Vřesník, kdo si po zdolání tohoto kopce myslel, že má vyhráno, trochu se mýlil, byl to jen začátek, silnice se sice chvíli klonila dolů a nabízela příjemný sjezd, hned záhy ho však doplnila dlouhým stoupáním až k odbočce na Bukovinu. Nevzdali jsme se. Bukovina nabízela 2 varianty, pro méně zdatné nebo méně odvážné stačilo pokračovat po asfaltu na Arnoštov, většina ale uposlechla zelené šipky a vydala se po polňačce na nejvyšší bod našeho závodu – na Krkonošskou vyhlídku nacházející se ve výšce 532 metrů nad mořem. Nešlo ji přehlédnout, první účastníci na dřevěné konstrukci vyvěsili vlajku a tak dobytí tohoto bodu bylo velmi stylové. Tady bylo třeba pořádného vydýchání, pokochání se pohledem po okolí, nezapomenout podpis nebo vzkaz na připravené listině o dobytí vrcholu, razítko na traťový list a už vesele dolů z kopce do Arnoštova, dál na Horní Javoří, zase tam byl kopec, ale ty malé se vlastně nepočítají. V Horním Javoří u rybníčka nezapomenout odbočit vlevo a hurá sjezdem, ne šusem, do Dolního Javoří, stádo krav na pastvě určitě nevěřilo svým očím, když vidělo okolo projíždět stádo závodníků. Javorský mlýn byl dalším kontrolním bodem a také příjemným místem k nabrání sil do závěrečných kilometrů, zase do kopce. Takže honem přes lávku, pěšinkou, opatrně přejet hlavní silnici a už jsme v Uhlířích. Že je to zase do kopce už nikomu nevadilo, neb to byl jeden z posledních.  Nahoře už stačilo jen odbočit vpravo a napojit se tak na cestu, kterou jsme si na začátku projeli směrem dolů, ještě malý kopeček a už jsme na Přibyslavi, tady nestavíme, protože domů je to už jen kousek. A světe div se, je to jen po rovině a z kopce, takže u klubovny v cíli se musí pořádně brzdit. Každého závodníka nadšeně vítají diváci, atmosféra se brzy podobá profi závodům. Pro všechny je připraveno občerstvení a hlavně slova uznání. Všechny děti a nejstarší účastník dostali medaile a krásné odměny. Vzhledem k tomu, že děti baterky doplnili velmi rychle, zkusili si ještě na hřišti dovedností soutěže. To my dospělí jsme si v klidu a vesele sdělovali dojmy, doplňovali tekutiny a dopřávali tělu kalorie z připravených dobrot.

Co na závěr: skvělý závod, super zážitek, mnozí viděli místa, kde ještě nikdy nebyli a poznání, že i z kola je svět nádherný.

Díky všem, kteří se letos zúčastnili a za rok ahoj.

Připomeňte si spolu s námi nádhernou sobotu 2. května 2015. Dlouho plánovaná akce „Heřmanické máje“ se konečně narodila a uskutečnila. Moc jsme se na ni všichni těšili a přípravám jsme věnovali mnoho času, sil i práce. Došít kroje pro všechny ženy, muže a hlavně malé slečny byl velký úkol pro Jiřinku Kryspínovou – Jiřinko díky. Nemálo úkolů měl i Jirka – všechny vyřešil na jedničku, ostatní se také snažili, co jim síly stačily. V sobotu ve 13 hodin se proto mohl celý průvod vydat na cestu osadou. Aby se nám dobře šlo, nechyběla kapela Javorka pod vedením Josefa Záveského, tam, kde se nedostala, zaskočil statný bubeník Jirka Vágenknecht. Zastávky na trati byly výborně připraveny našimi sousedy a tak jsme se vždy řádně občerstvili, nezapomněli jsme popřát hostitelům, poděkovat,  předali jsme i malou kytičku a všechny hostitelky, hostitele a vůbec všechny sousedy  jsme řádně provedli v kole. Cesta vesele ubíhala a tak jsme trať čítající přes 4 kilometry hravě zvládli a beze známek únavy jsme vesele došli zpět ke klubovně, kde jsme se dál krásně bavili, tančili a povídali si až do večerních hodin. Velkou atrakcí pro všechny děti i dědu Valentovic byli koně a projížďky nejen na nich, ale i v krásném kočáře za nimi.

Ještě jednou si dovolím poděkovat všem, kteří pomohli s přípravami, velké díky patří i všem, kteří se s obrovským nasazením ujali rolí hostitelů a všem, kteří se prostě jen zúčastnili a radovali se s námi.

Marcela Fajferová